Josef Valčík
——Český malíř——

Josef Valčík se narodil 16. listopadu 1953 v Kyjově. Je proteovským elementem Ateliéru Valčík. Proteovským ne proto, že by měnil způsoby tvorby nebo styly podle aktuální módy, ale naopak způsob jeho malování, fotografování a plastického ztvárňování vykazuje dlouhodobě určité konstantní rysy, které se týkají stejné tématické a motivové, druhové i žánrové, ale také technické a rukopisné stránky jeho tvorby. Josef Valčík si navzdory těmto konstantám nevystačil s jedním médiem malby jako ostatní členové ateliéru. Neustále prochází různými druhy výtvarné práce a laboruje je na hranicích.

Josef Valčík začínal jako krajinář, malíř kytic a aktů. Tento zájem o zanikající druhy a žánry malby dokázal prodat i svým dětem, Magdě a Aleši. Technika akrylu spolu s vášnivým rukopisem ho však vedou k abstraktním kompozicím se symbolickými odkazy, které se objevily v polovině 90. let a ovlivnily i pohled na všechny dosavadní i následující druhy a techniky. Kytice, akty a krajiny jsou od té doby jen záminkou na nespoutaný rytmus gestického malování, které se stává charakteristickým znakem vnímání světa. Josef Valčík je proteovskou bytostí také z jiného důvodu. Otevřeně vstupuje do piktografického koloběhu reklamy, vizuálních provokací a kýčů, aby sám sobě neustále kladl otázky o smyslu vlastního počínání v složitě vrstvených, vzájemně mezi sebou zápasících ikonosférách.

Tak se dostávají do jednoho díla polarity symbolickosti, prázdného gesta, komerčnosti, nezávislosti, posvátnosti a obscénnosti. Ty zpočátku vystoupí na povrch v aktech a v téměř bezpředmětných kompozicích, ale naplno se rozvinou v portrétech, žánrových loveckých scénách a fotografiích komponovaných nahých malovaných ženských těl i v keramických ironizujících nahých torzech. Pokud se však pokusíme nahmatat v proteovském toku obrazů různých médií něco, co motivuje jejich vznik, potom za malířskými, fotografickými a plastickými podobami Valčíkovských světů nacházíme stopy onoho již naznačeného charakteristického. Jeho díla se začínají hlásit barvou, která na plochách definuje zrod tvaru, intervenuje do barev těl a dodává patinu keramice.

Zjišťujeme, že Josefa Valčíka nelze spojit s jednou jedinou barvou či typickým akordem. Spíše se mu přiblížíme prostřednictvím kontrastu temných monochromatických nebo zářivých pestrobarevných povrchů. Fotografické podoby vnášejí do hry dokumentaci okamžitého a neopakovatelného. V tomto smyslu se objevují nejen v technických obrazech fotografií, ale i v momentech tekutého stavu malby nebo tuhnoucího rozbrázděného tvaru sochy. Sochařské podoby odjakživa spojené s objemem a prostorem, promlouvají nejen z rozmanitých trojrozměrných tvarů pálené hlíny, ale i ze stylizovaných kompozic pohybů a průniků přirozené tělesnosti, stejně jako ze spontánnosti a současně ze strohosti akrylové skvrny. Malířská, sochařská a fotografická díla umožňují každé jiným způsobem přes propojení původních a technických obrazů vyrovnat se i s výše naznačenými polaritami Valčíkových děl. Fotografická díla pak přinášejí i konotace reklamního, bulvárního a komerčního charakteru. Sochařská díla zase významy totemického a zároveň pseudomemoriálního. Malířská díla konečně naznačují i možné odkazy na auratické, očistné a na druhé straně strojené a významově vybité. Tato tři média s vlastní vnitřní pamětí otvírající rozmanité horizonty možností, dotvářejí dohromady dosavadní portrét osobnosti Josefa Valčíka. Každé médium odpovídá jinému já, jiné stránce jeho bytosti, ale pouze při jejich vzájemné hře poznáváme náznaky toho, co by mohlo tvořit vnitřní integritu.

AUTORSKÉ VÝSTAVY

1989 – Výstavní prostory Nemocnice s poliklinikou, Kyjov
1990 – Soukromá galerie Ivany Lžičařové, Strážnice
1991 – Výstavní prostory Zámeckého knihkupectví, Choceň
1992 – Soukromá galerie Ivany Lžičařové, Strážnice
1992 – Galerie Inteko, Hodonín
1993 – Galerie Art Spektrum, Výškov
1993 – Galerie „G“, Brno
1993 – Prostory prodejní umělecké keramiky, Kunštát na Moravě
1994 – Galerie Art Spektrum, Výškov
1994 – Soukromá galerie Ivany Lžičařové, Strážnice
1994 – Zámecká galerie, Kravaře
1994 – Galerie Dílo, Uherské Hradiště
1995 – Galerie Eva, Brno
1995 – Galerie Pegas, Brno
1995 – Galerie Baret, Brno
1995 – Výstavní prostory ČMSS, Brno
1996 – Galerie Eva, Brno
1996 – Galerie Dílo, Přerov

KOLEKTIVNÍ VÝSTAVY

1981 – Výstava s akademickým malířem Miroslavem Bravencem, Šardice
1982-1988 – Výstavy v rámci armádních soutěží ASUT
1990 – Výstava s akademickým malířem Miroslavem Bravencem, Čejč
1990 – Výstavy v rámci Sdružení výtvarníků Moravskoslezského regionu, Brno, Olomouc
1990 – Moravská Třebová, Troubsko
1990 – Galerie VEGA, Kyjov
1991 – Výstava SUMS, výstavní prostory Flóry Olomouc, Olomouc
1991 – Výstava SUMS, výstavní prostory Arboreta, Nový Dvůr u Opavy
1991 – Výstava Sdružení výtvarníků ČSFR na BVV, Brno
1991 – Výstava ke 150. výročí A. Dvořáka, Sdružení výtvarníků ČSFR, Berlín, SRN
1991 – Výstava v ÚBOKu „Experiment“, Sdružení výtvarníků ČSFR, Praha
1991 – Výstava Sdružení výtvarníků ČSFR, Mikulov
1991 – Výstava Sdružení výtvarníků ČSFR, Laa a d. Thaya
1991 – Výstava Sdružení výtvarníků ČSFR, Hollabrunn
1991 – Výstava Sdružení výtvarníků ČSFR, Mistelbach
1992 – Výstava SUMS, výstavní prostory Flóry Olomouc, Olomouc
1992 – Výstava SUMS, výstavní prostory Arboreta, Nový Dvůr u Opavy
1992 – Výstava VTS QUINTART, Dům Petra Bezruče, Opava
1992 – Výstava VTS QUINTART, Mistelbach
1992 – Výstava VTS QUINTART, Hollabrunn